Vzpomínka na paní ředitelku

Vážení příznivci našeho gymnázia,
bohužel Vám přináším velmi smutnou zprávu.

V pondělí 18. 7. 2022 nás navždy opustila bývalá paní ředitelka Jitka Švestková.

Paní profesorka na naší škole učila od roku 1980 dlouhých 32 let, z toho sedm let působila ve funkci zástupkyně ředitele a jedenáct let naši školu vedla jako ředitelka.

Naše gymnázium milovala a velmi se zasloužila o jeho rozvoj. Byla to ona, která měla největší podíl na půdní vestavbě a přestavbě suterénu, bez těchto prostor si dnes už nedokážeme naši školu představit. Hned po revoluci dokázala u nás zřídit víceleté gymnázium, jako na jedné z prvních škol v celé republice. Během jejího působení vznikl na zahradě sportovní povrch s umělým hřištěm a se sportovním domečkem. Paní ředitelka také velmi podporovala spolupráci se školami v zahraničí, během jejího působení proběhlo velké množství výměnných jazykových pobytů.

Já osobně budu na Jitku vzpomínat jako na velmi obětavou, pracovitou i velkorysou paní ředitelku. Jako na paní ředitelku, která mě v začátcích mého učitelování podporovala, a i díky které jsem jako mladý učitel z této krásné profese neutekl za výhodnějším zaměstnáním. Na paní ředitelku, která byla tolerantní, i když jsem patřil ve vyplňování třídní knihy k těm nejhorším učitelům na GB. Ale především budu na paní ředitelku vzpomínat jako na odvážného člověka, který se uměl nejen mě zastat v různých krizových situacích.

Současní studenti musí zpracovávat odbornou práci BOČ, ale málokdo z nich ví, že tradice zpracování odborné práce na GB má již dlouhou tradici. Pamatuji si, jak mně, mladému chemikáři a fyzikáři, paní ředitelka říkala, že by všichni studenti na gymnáziu měli psát odbornou práci a ať vymyslím s kolegy nějaký systém pro její zpracování.

Snad zde také mohu napsat, že paní profesorka nezkazila žádnou zábavu, byla i po ukončení učitelování na Botičské aktivním účastníkem mnoha oslav a společenských akcí.

I v posledních letech do naší školy ráda chodila, moc se těšila z možnosti spolupráce s kolegy z gymnázia. Její agentura Zkouška s.f.o., byla jednou z důležitých středobodů, který ji naplňoval právě díky možnosti být stále v kontaktu s naší školou.

Na závěr sem vložím poslední zprávu, kterou jsem od Jitky dostal na konci června. Z textu je patrné, jaký k nám všem měla vztah:

„Milý Stando, chci Tvým prostřednictvím všem mým přátelům z GB popřát krásné, odpočinkové prázdniny a hodně zdraví, sil a energie do dalších úspěšných let Vašeho (a mého) milovaného gymnázia. Jsem v duchu s Vámi skoro každý den. A i když možná budu už na obláčku, budu stále Vám všem i všem absolventům přát jen samé pracovní, životní i osobní úspěchy.

Mám Vás všechny moc ráda, Jitka“

To, jak paní ředitelku uznávali učitelé z Botičské, pak ukazují vzpomínky paní profesorky Dany Novákové a paní profesorky Renáty Včelaříkové.

Stanislav Luňák, ředitel školy

Vážená paní ředitelko, milá Jitko,

poslední den letošního školního roku jsem Ti napsala dopis. Nevím, zda jsi měla čas či možnost si ho přečíst, a proto Ti ho chci touto cestou ještě jednou napsat.

Ten den jsem byla jako vyučující v naší milované škole naposledy. Nemohla jsem si tedy nevzpomenout na den, kdy jsem s Tebou na Botičské měla první pohovor, a následně na 1. září roku 1987. Jsem šťastná, že jsi mi tehdy dala šanci a já zde mohla začít učit, protože jsem tu prožila (převážně) krásných 34 let. 

Byla jsi první, kdo usměrňoval mé mladické nezkušené nadšení, od koho jsem čerpala inspiraci a kdo mě učil jednat se studenty i s rodiči. Oceňovala jsem, jak jsi stála za svými učiteli, ale zároveň jim uměla dát najevo svou nespokojenost a žádala nápravu.

Asi jsem Ti nikdy neřekla, jak jsem si Tě velmi vážila za Tvůj postoj v prvních dnech Listopadové revoluce, kdy jsi prokázala vysoce morální a lidský postoj a ihned v prvních hodinách se postavila za naše (zmlácené) studenty, přestože jsi rozhodně nemohla vědět, jak celá ta akce skončí. Riskovala jsi tehdy vše. Naštěstí to dobře dopadlo a Ty jsi zůstala ještě pěkných pár let na škole.

Rozhodně by i naše škola měla být vděčná, že jsi jí ředitelovala, protože za Tvé éry se z ní stala moderní budova v rouše novorenesanční krásky. Podzemní prostory a půdní vestavba byla totiž i Tvá zásluha.

Milá Jitko, my všichni na Tebe budeme s úctou vzpomínat. Bylo mi ctí být Tvou profesorkou.

Dana Nováková

Milí studenti,učitelé a zaměstnanci gymnázia Botičská, rodiče a přátelé této školy,

ráda bych se jako bývalá učitelka/profesorka na této škole s Vámi podělila o své pocity,které zažívám po zprávě o odchodu paní ředitelky Švestkové.

Jak už bylo napsáno p. ředitelem Luňákem,pí.řed.Švestková se zasloužila mimo jiné o vybudování nových učeben v nejvyšším patře školy,o výměnné jazykové zájezdy,rozvoj přírodovědné orientace školy,zkrátka pozvedla gymnázium po všech stránkách.

Chtěla bych ale zdůraznit to nejdůležitější.Přišla jsem na gymnázium v témže roce(1980) jako ona.Od samého začátku bylo zřejmé,že (zprvu jako zástupkyně ředitelky ,později jako ředitelka)vytváří ve škole zdravou přátelskou atmosféru,ve které se nám dobře učilo,a věřím,že i studentům příjemně studovalo.

Byla zásadová i tolerantní,nesmírně odvážná v době sametové revoluce a především lidská a vždy připravená pomoci .Mnoha lidem pomohla,studentům i kolegům.

Ze vztahu nadřízený- podřízený se stával přirozeně vztah přátelský,kterého jsem si vždycky velice vážila.Byla pro mě životní jistotou,rádkyní a kamarádkou.

 V posledním období svého života byla ve své nemoci neuvěřitelně statečná a do krajnosti ohleduplná ke všem,kteří jsme se strachovali o její život.

Jsem jí za vše nesmírně vděčná.

Renáta Včelaříková